Osudová otázka: Proč uvědomění si svých cílů vede k plnějšímu a smysluplnějšímu životu?

A je to tady zase – ráno vstanete, uděláte svou každodenní rutinu. Pak vyrazíte do práce, kde počítáte minuty do chvíle, kdy budete moci skončit. Pak rychle nakoupit, doběhnout domů, s dětmi úkoly, nějaké to poklizení a večeře. Pak už jen děti zahnat do postele a v klidu usnout u televize.

O víkendech je to jiné. Tam si přispíte (tedy pokud nemáte malé děti), mnohem více lenošíte, možná nějaké zážitky se povedou.

Jenže víkend uteče jako voda a zase je tu pondělí.

A vy si den po dni říkáte, jaké by to bylo, kdyby …

• kdybyste byli mladší / starší
• kdybyste měli vyšší příjmy
• kdybyste měli více babiček a dědečků na hlídání
• kdybyste měli dům u moře
• kdybyste jednoduše nemuseli řešit čas ani peníze

… všechno, ale úplně všechno by bylo jinak.

Není to o tom, kolik máme času nebo peněz, ale jak s nimi nakládáme

A teď si tedy pojďme nalít čistého vína – času v průběhu dne máme všichni úplně stejně. Neexistuje nikdo, kdo by měl méně či více než 24 hodin.

Kde je tedy zakopaný pes, proč se cítíme tak blbě?

Je to o naší hlavě. O tom, jak přistupujeme k životu. O uvědomění si toho, že náš život nám není předurčen, ale že ho můžeme uzpůsobit našim představám.

Je to o tom, že konečně převezmeme otěže našich životů a jednoduše dokážeme velké věci.

Velké věci v našich životech

Nemusíme být supermani, ani vědci, ani miliardáři, abychom dokázali velké věci. Důležité je uvědomit si, že pro každého ta velká věc má úplně jinou hodnotu:

• někdo chce velkou rodinu a v ní pohodovou atmosféru
• někdo chce budovat kariéru a touží vyšplhat na co nejvyšší příčku
• někdo chce cestovat a vidět toho co nejvíce
• někdo chce zachraňovat zvířata
• někdo chce pomáhat lidem

Až teprve ve chvíli, kdy víme, co je pro nás ta velká věc, se k ní můžeme vydat.

Vraťme se do dětství

Jestli máte děti, víte velmi dobře, že ti dokáží snít a představovat si v jednom kuse. Není nic, co by ve svých představách nedokázaly.

A k tomu se potřebujeme vrátit i my. Co si od svých životů přejeme? Co chceme dokázat? Co je ta velká věc, která by nám v životě dávala smysl a směr?

To je to, co potřebujeme najít a vydat se za tím.

Když víte, co chcete dokázat, umíte najít i cestu

Právě to vědění, ten cíl, nám pomáhají nacházet cesty.

Představte si, jak bude vypadat váš den, když budete někam směřovat. O čem budete večer přemýšlet, než půjdete spát? Bude to, jak jste strašlivě unavení? Nebo budete uvažovat o tom, jaký další krok vás posune blíž k vašemu cíli?

Co budete dělat přes den, když budete mít volnou chvíli? Budete na mobilu hrát hry či brouzdat bezmyšlenkovitě sociálními sítěmi? Anebo budete hledat články či videa, která by vám ukázala, jak ten zapeklitý problém, který řešíte už týden, vyřešili jiní?

Vyhodíte klidně tisícovku za večeři v restauraci? Nebo ji raději ušetříte a z těchto peněz si koupíte kurz, který vás naučí další dovednosti na vaší cestě?

Pokud víte, kam směřujete, budete mít jiné myšlenky, jinou náplň vašeho času a jiný přístup k rozhazování peněz.

Přestaňte se bát

Určitě už jste někdy zaslechli pojem „komfortní zóna“. Ale pro jistotu:

Jedná se o místo ve vašem životě, které velmi dobře znáte, kde se cítíte bezpečně. Máte to tu zmáknuté, takže nad svými činnostmi nemusíte zas tak moc přemýšlet. Víte, že tady nic nepokazíte. Je to takové místo bez rizika.

A teď se pojďme podívat na to, kam vás život v komfortní zóně dovedl. Ano, jsou to přesně ty pocity prázdnoty, bezcílnosti a nenaplnění.

A z toho vyvěrá naštvání, únava a mnohdy i sklony k depresím.

Takže huš, pryč s komfortní zónou. Ta je jen pro ty, kteří od života nechtějí víc.

Samozřejmě ve chvíli, kdy vykročíte do neznáma, to minimálně zezačátku nemusí být příjemné. Ale i to je otázkou nějakého cviku. Na začátku strach z prvního kroku. Potom sice se strachem, ale s větším odhodláním uděláte krok druhý.

A najednou zjistíte, že vlastně kráčíte, děláte krok za krokem, a už vám ani nepřijde, že byste se něčeho měli bát. Prostě to zkoumání nového se vám dostalo pod kůže a je najednou vaší součástí.

Možná vás to překvapí, ale vaše komfortní zóna je zpět, ale je mnohem větší.

Když kráčíte dopředu, jste mnohem šťastnější

Člověk jednoduše potřebuje zaměstnávat hlavu a někam směřovat. Pokud se tohle neděje, hlavu zaměstnávat bude i nadále. Jenže tam nebudou přicházet někam směřující myšlenky, ale jednoduše pocity. A ty bohužel ve valné míře nebudou úplně pozitivní.

Proč by tomu tak mělo být? Úplně jednoduše přes den zažíváte mnoho věcí, musíte čelit několikerým výzvám, narážíte na různé problémy. To všechno vyvolává únavu. A hlava to potřebuje zpracovat. To je úplně v pořádku.

Ale pokud řešíte pouze to, co vás nikam nevede, vyvolává to ve vás spíše negativní pocity. Takže postupně budete unavenější a unavenější a vlastně budete dál jen přežívat.

Dejte svému životu jasný směr a uvidíte, že to, co se začne dít ve vaší hlavě, bude diametrálně jiné. Budete zažívat různé výzvy a narážet na různé problémy. Ale protože máte v hlavě udaný směr, ty pocity, které to ve vás bude vyvolávat, budou mít úplně jiný nádech.

Většinou vám jakýkoli vyřešený problém spíše přinese další sílu na řešení čehokoli jiného. Jednoduše budete vědět, že dokážete zdolat cokoli.

A to už jsou mnohem příjemnější myšlenky na konci vašeho dne, že jo.

Pokud se chcete vydat za svým cílem, jak ho najdete?

Někdo má jasno hned odmalička, jiný nad tím trochu musí bádat. Někdo za svým snem jde, jiný jednoduše dospěl a usoudil, že život už je jen o povinnostech, a na své sny jaksi pozapomněl.

Pokud jste v pozici, kdy si myslíte, že na sny ve vašem životě není místo, dám vám tu pár otázek. Když si je zodpovíte, měli byste zjistit, co je ta cesta, kterou se chcete vydat:

1. co jste chtěli dosáhnout, když jste byli dětmi
2. co vám dělá radost nyní
3. chcete se tím, co vás těší, živit
4. co vám dává v životě smysl
5. co jiní dosáhli a vy byste chtěli také
6. je tato vaše představa natolik silná, že víte, že za tím půjdete, ať to stojí, co to stojí

Pokud se vám povede najít to, co vás skutečně bude pohánět kupředu, uvidíte, že i když budete mnohdy unavení, přesto budete spokojenější.

Ale najít nestačí. Jsou před vámi další kroky, které budete muset naplnit:

• připravte se na to, že nic se nepřihodí bez vašeho aktivního zapojení
• jděte do toho i přes počáteční strach
• s každým dalším krokem uvidíte nový kus cesty, který vás povede k cíli
• je možné, že se někdy budete muset kus vrátit
• nebojte se dělat chyby, těmi se naučíte nejvíc
• nemějte strach se ptát a učit se od zkušenějších
• a neporovnávejte se s ostatními – možná to vypadá, že jsou na stejné cestě, jenže každý má jiné zážitky a zkušenosti, takže to, co vypadá na první pohled stejně, prostě není

Najděte si radost v hledání neznámého

Když mluvím s některými lidmi, často si říkám, proč nevidí to, že život mohou mít ve svých rukou a nejdou si za tím. Přijde mi, že raději obviní celý svět, než aby udělali změny u sebe a byli šťastnější.

Mnohdy mě překvapuje, že to nejsou pouze starší lidé, ale velmi často mladí, kteří by měli být plní síly, energie a nadšení. Namísto toho, aby dosahovali nemožného, naplňují své dny obrovským mrháním svým drahocenným časem.

Nedává mi to celé smysl. Proto navrhuji – přestaňte sedět na gaučích a říkat si, jak jste unaveni životem. Vezměte život do svých rukou a dokažte velké věci.