Od kapesného k investičnímu umění: Jak vybudovat finanční povědomí u dětí

Říkáte si, jak by to bylo krásné, kdyby vaše děti od malička věděly, jak je to s penězi. Žádné dohady v obchodech, protože jim něco nechcete koupit. Žádné „tuhle hračku nutně potřebuju, tu ještě doma nemám“. Žádné „mami, půjdeme na oběd do Mekáče, tam už jsme dlouho nebyli“ (i když jste tam naposledy byli před dvěma dny).

Můžeme si přát cokoli, ale cesta k finančnímu uvědomění prostě musí projít postupným učením.

Jaká je nejlepší cesta naučit děti dobře nakládat s penězi

Je to jednoduché. Jděte příkladem.

Pokud chcete po dítěti, aby nechtělo kupovat vše, co se mu líbí (a že se mu toho líbí, že jo), tak se zastavte a řekněte si, jak fungujete v obchodě vy.

Nakupujete podle seznamu a možná něco málo přihodíte pro potěchu? Nebo jdete od regálu k regálu a přihazujete vše, co vás napadne?

Jdete se projít a tady si koupíte zmrzlinu, támhle zase párek v rohlíku? Do toho nějaké limonádky? A pak přijde dítko, že chce lízátko.

Jasný, děláme to nejspíš v nějaké míře všichni. Ne vždy si na cesty vezmeme do batohu jídlo a pití. Stejně tak ne vždy si do krámu připravujeme seznam.

Tady jde především o to dětem ukázat, že nakupujeme hlavně nutné věci. Ty, bez kterých se obejdeme, si také koupíme, ale už ne v takové míře. Jednoduše jim jdeme příkladem v tom, že se nenecháváme nachytat naším aktuálním chtíčem, ale že nad našimi výdaji přemýšlíme.

Už jste slyšeli pojem rozpočet? To je právě ten průvodce, který vám s tím uvědoměním hodně pomůže. A děti o něm mohou slyšet také. A ani nemusíte čekat na to, až jim bude 15.

O penězích mluvte otevřeně

Příklad je jedna věc, ale často nestačí. Můžete se chovat sebeuvědoměleji a přesto budete narážet na dohady o tom, co všechno děti chtějí a potřebují a vy jim to nutně musíte pořídit. Děti totiž mají představu o svém životě úplně jinou a ve své hlavě neznají žádná omezení.

Jak se tedy z tohoto dostat?

Mluvte. A mluvte otevřeně a jasně. Ne v náznacích. Ne ve vyjádřeních, že takhle se to přeci dělá. Ne odbýváním, že tohle je vaše rozhodnutí, ať neotravují.

Děti potřebují dostat věci do souvislostí a pochopit je. Samozřejmě jinak budete mluvit s batoletem a jinak s dítětem, které už je školou povinné.

Z mého pohledu je důležité nehrát hry. Mluvit, poslouchat, chápat otázky a odpovídat. Já vím, že někdy jsou některá témata nepříjemná. Ale věřte mi, jestli se naučíte i o nepříjemných tématech mluvit co nejotevřeněji, jednoho dne zjistíte, že vlastně skoro žádné téma není tabu.

A taky bude potřeba opakovat. Nemyslím tím, že vy musíte stále říkat to samé. Ale děti vás budou stavět do stále stejných situací. Protože jejich cílem je vyhrát, ne přijmout fakt, že něco se nesmí.

Takže si celé kolečko vysvětlování (především u těch menších) několikrát zopakujete. V tuhle chvíli vám pomůže právě to, že jste nehráli hry. Protože v tu chvíli budete víceméně odpovídat stejně. Děti si ověří, že ze své odpovědi neustupujete, neměníte ji, a snáze postupně přijmou celé vysvětlení.

Zapojte je do správy financí

Jsou ještě malé. Ještě neumějí počítat. Ještě by to nepochopily. Tohle jsou všechno argumenty pro to, abyste je od správy rodinných financí udrželi co nejdéle.

Ale já si dovolím nesouhlasit. Naopak, čím dříve uvidí, že se svými financemi zabýváte, ukážete jim, že to je kapka práce, oni to přijmou jako fakt.

Náš syn mě pravidelně vídá, když tu připravuji měsíční rozpočet. Stejně tak mě a partnera vidí, jak se o penězích bavíme. Jak spolu řešíme, co potřebujeme pořídit, jak si na to ušetříme. Málokdy nás vidí, že bychom řekli, že teď tedy jdeme koupit například nový kávovar. Vidí ty přípravy, rozhovory i čas, který dáme tomu, než nějakou novou věc pořídíme.

Kapesné, to je základ

Dávat či nedávat? Za mě jednoznačně ano. Protože kapesné vašemu dítěti pomůže:

• pochopit hodnotu peněz
• uvědomit si, že si za peníze, které dostane, nemůže pořídit úplně všechno
• naučit se šetřit

Pokud dítě nebude dostávat kapesné, nenaučí se zdravým finančním návykům. Namísto toho jednoho dne své peníze bude buď úplně všechny rozhazovat (a možná se i začne zbytečně zadlužovat). Nebo naopak bude šetřit každou korunu a vůbec si nebude užívat. Oba tyto extrémy jsou naprosto zbytečné a kapesným jim můžete předejít.

Jak vysoké by mělo kapesné být a jak často ho vyplácet vzhledem k věku dítěte

„Jaké měsíční kapesné je vhodné například pro 10 leté děti? Lepší hotovost nebo karta?“

(dotaz od Martiny)

Jak na to tedy? Vždy je potřeba vycházet z finanční situace dané rodiny. Zatímco někde si mohou dovolit dávat maximálně 100 korun, jinde i 2 tisíce měsíčně v pohodě zvládnou.

S dítětem se jasně domluvte, na co všechno má kapesné vyhrazené:

• vlastní útrata
• lítačka
• obědy ve škole
• knihy

Protože co rodina, to jiná představa. Zatímco v jedné dávají nízké kapesné, ale to je celé plně k použití na vlastní útratu, jinde dávají větší, ale dítě si z něj musí zaplatit i nezbytnosti, které už rodiče neplatí (například obědy ve škole).

A jak vysoké by tedy mělo být?

Věk	Částka	Jak často
od 5 let (nebo i o kapku dřív)	20 Kč	týdně
1. – 2. třída	30 Kč / 60 Kč	týdně / 1x za 14 dnů
3. – 5. třída	150 – 300 Kč	měsíčně
2. stupeň	300 – 500 Kč	měsíčně
střední škola	500 – 1.000 Kč	měsíčně
vysoká škola	už by mělo mít vlastní brigádu

Dávat kapesné jen tak nebo za splněné úkoly

Opět záleží na přístupu rodiny:

• chcete, aby vaše dítě pochopilo, že peníze jsou odměnou za odvedenou práci
• chcete, aby se vaše dítě naučilo s penězi správně zacházet
• chcete ho podpořit, aby si ušetřilo na něco, co hodně chce

Ať už se rozhodnete jakkoli, je to v pořádku. Přesto si myslím, že část peněz by měla vždy být jako čisté kapesné, které se neváže k žádným činnostem. Tato část může být fakt malá.

A pak se spolu dohodněte na podmínkách, jakým způsobem si dítě své kapesné může navýšit. Jsou práce, které patří k jeho povinnostem a žádné navýšení kapesného se s nimi neváže. A pak jsou tu takové, které by mohly přinést další peníze do jeho kasičky (například umytí auta nebo pověšení prádla, které nepatří k jeho běžným činnostem).

Vždy se také předem jasně domluvte, jak vysoké navýšení při kterých činnostech může očekávat. A také jak často.

V hotovosti nebo na účet

Ještě ve chvíli, kdy jsem začínala psát tento článek, jsem si myslela, že nejnižší věk pro založení dětského účtu, je 8 let. Pak jsem ale zapátrala a zjistila, že banky nabízejí účet od:

• narození (např. Česká spořitelna)
• od 6 let (např. Komerční banka)
• od 8 let (např. Air Bank)

Myslím si, že dítě by mělo získat svůj vlastní účet až ve chvíli, kdy umí číst, psát a počítat (aby ho to skutečně nestresovalo, 8 let je ideál).

Do té doby by děti měly nakládat s hotovostí. Nejenže mají lepší pocit vlastnictví peněz, ale lépe se jim s nimi pracuje. Přeci jenom jít si něco koupit do krámu za 30 korun, které si přinese ve vlastní peněžence, je pro něj pochopitelnější než použití virtuálních peněz z karty.

Co by se dítě mělo naučit ve chvíli, kdy mu založíte účet a přidáte k němu kartu?

• spolu s vámi nahlížet do internetového bankovnictví
• vědět, že může použít pouze tu část peněz, kterou nemá určenou na speciální výdaje (např. zaplacení školních obědů)
• rozdělovat peníze na aktuální spotřebu v daném měsíci a odloženou spotřebu v budoucnu (např. šetření na vánoční dárky)
• umět se rozhodnout, jak využije nepravidelné přísuny peněz (za větší pomoc v domácnosti, peníze k narozeninám)

Předejte jim odpovědnost

Jak se předává odpovědnost? Někdy to jde snáz, jindy to trochu drhne. Každopádně na vás je své děti vést k tomu, aby se naučily zacházet správně s penězi.

Od chvíle, kdy jim předáte odpovědnost za rozhodnutí, jak své peníze využijí (kapesné na dobrůtky či časopisy).

Po krok, kdy se své příjmy budou muset naučit rozdělovat, aby dokázaly pokrýt všechny pravidelné platby (školní obědy), mohly šetřit na budoucí výdaje (vánoční dárky) a přitom si mohly užívat dneška (aktuální spotřeba).

Předat jim odpovědnost, aby věděly, že mohou vydat jen tolik, kolik umějí vydělat. A taky aby pochopily, že své peníze mohou zhodnocovat.

Naučit pracovat děti s penězi není tak složité

Naučit děti pracovat správně s penězi nemusí být tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Stačí využívat pár základních principů, jako jít příkladem, otevřeně mluvit a dovolit jim pracovat se skutečnými (a později virtuálními) penězi.

Pokud byste k danému tématu chtěli vidět i video, tady máte odkaz: